Historie Reiki
Dějiny tradičního reiki začínají v polovině 19.století, kdy Mikao Usui, rektor Došišské univerzity v japonském Kjótu a současně křesťanský duchovní, byl svými studenty požádán, aby jim vysvětlil, jakým způsobem Ježíš léčil. To byl počátek Usuinova desetiletého pátrání po ztraceném poznání. Když mu křesťanské úřady v Japonsku řekly, že o tomto léčení se nikde nehovoří, natož aby je někdo znal, začal po něm Usui pátrat v budhismu. Budhističtí mniši Usuinovi řekli, že starodávné léčebné metody již upadly v zapomnění a že jediný způsob, jak se k nim přiblížit, je studium a praktikování buddhismu, cesty k osvícení.
Mikao Usui se vrátil do Japonska a usadil se v zenovém buddhistickém klášteře, kde nalezl texty popisující léčebný proces, které teď mohl číst v sanskrtském originále (jeden z nejstarších jazyků). Tyto texty, ale neobsahovaly, jak energii aktivovat a učinit ji použitelnou. Tyto informace byly v sútrách záměrně utajovány, aby se nedostaly do nepovolaných rukou lidí, kteří nebyli způsobilí s ním zodpovědně a správně nakládat. Pustil se do studia a nalezl naprosto jasný a jednoduchý návod, který byl nucen rozluštit, protože to bylo napsáno již před 2500 lety, bylo to starodávné.
Podrobil se zkoušce, která spočívala v třítýdenní meditaci, půstu a modlitbách na hoře Korijama v Japonsku. Vybral si vhodné místo a naskládal před sebe 21 kamínků, jež mu měly pomoci měřit čas, každý den jeden kamínek odhodil. Poslední ráno této zkoušky, v nejtmavší hodině těsně před východem slunce, spatřil Usui světelnou střelu, mířící přímo na něj. Jeho první reakce byla před tím utéct, ale potom se zarazil. Rozhodl se, že přijme na svou meditaci jakoukoliv odpověď, i kdyby to měla být smrt. Toto světlo zasáhlo jeho třetí oko a na nějakou dobu ztratil vědomí. Potom uviděl, jakoby na obrazovce, miliony a miliony duhových bublin a symboly reiki. Se zjevením každého symbolu obdržel zároveň i instrukce, jak ho používat, aby se léčebná energie aktivovala. Bylo to první zasvěcení do reiki, psychické znovuobjevení tohoto starodávného systému.
Mikao Usui sestoupil z hory Korijama s léčebnou metodou, kterou používali Buddha i Ježíš. Při sestupování z hory měl zážitky, které jsou tradičně známy jako čtyři zázraky. Nejprve si při chůzi ukopl palec, posadil se a instinktivně si na něj přiložil ruce. Jeho ruce začaly být horké a poraněný palec se zahojil. Potom přišel k domu, jenž na úpatí hory sloužil jako útočiště poutníkům. Požádal o vydatné jídlo, což nebylo po jedenadvacetidenním půstu právě rozumné, ale nezpůsobilo mu to žádné potíže. Za třetí, ženu, která mu podávala jídlo, trápil bolavý zub. Když jí přiložil ruce na tvář, bolest pominula. Po návratu do kláštera se dozvěděl, že představený kláštera leží v bolestech způsobených artritidou, a i jeho vyléčil.
Usui pojmenoval léčivou energii Reiki, což znamená univerzální energie životní síly. A jeho dalším krokem, byl odchod do kjótských chudinských čtvrtí. Tam žil několik let v městském útulku pro bezdomovce a léčil každého, kdo za ním přišel. Kultura a etika té doby vyžadovala, aby mrzáci a lidé se zjevnými vadami byli společností podporováni jako žebráci. Každého vyléčeného člověka požádal, aby začal nový život. Ale posléze zjistil, že má kolem sebe stále tytéž lidi. Když viděl, že lidé, které vyléčil pokračují v žebrání, místo toho, aby si opatřili poctivou obživu, rozhodl se nakonec se slumů odejít. Mnozí vyléčení byli nespokojeni, neboť teď již nemohli tak snadno žebrat a museli si jít hledat práci.
Usuiova zkušenost ze slumů se dodnes používá k ospravedlnění cen, které jsou požadovány za zasvěcení. Lidé by údajně reiki nedokázali ocenit, kdyby za ně řádně nezaplatili.
Usuiho neúspěch však nemusí nutně spočívat v nezaplacení za službu, ale spíše v tom, že léčil pouze jejich tělo a zanedbával tak jejich mysl i ducha. Buddhistická doktrína nepřikládá léčení těla téměř žádný význam. Stanoví, že jediná léčba spočívá v léčení ducha, a ta je podmíněna nastoupením cesty osvícení.
Mikao Usui se stal poutníkem a prošel s reiki celé Japonsko. Při svém putování a přednáškách se setkal s Čudžirem Hajašim, bývalým důstojníkem námořnictva a rezervistou na penzi. Hajaši získal od Usuiho zasvěcení na mistra reiki v roce 1925 ve věku čtyřiceti sedmi let a stal se tak Mikao Usuiovým nástupcem. Do své smrti v roce 1930 vychoval Usui 16 nebo 18 mistrů reiki (hlavní zdroje se v tomto počtu liší) a o žádném z nich, kromě Hajašiho, se v záznamech nehovoří.
Čudžijo Hajaši zasvětil během svého života do reiki týmy léčitelů, mužů i žen, a z 16 lidí učinil mistry. Otevřel léčebnou kliniku v Tokiu, kde léčitelé pracovali ve skupinkách na pacientech, kteří po dobu léčení přebývali na klinice. Tito léčitelé rovněž chodili domů k lidem, jejichž zdravotní stav jim neumožňoval se na kliniku dostavit.
Historie Reiki je velmi bohatá a obsáhlá a nelze zde popsat všechny mistri reiki i události s tím spojené.
Jen ještě malé doplnění. Druhá světová válka způsobila, že reiki z Japonska vymizelo. Přesto paní Takatová, která byla úspěšně zasvěcena na mistra Reiki mistrem Hajašim v roce 1938 a byla prohlášena jeho nástupkyní, se stala nástrojem kontinuity reiki. Nejprve je uvedla na Havaji, potom je šířila i jinde ve Spojených státech a v Kanadě a nakonec je vzala i do Evropy. Dožila se věku osmdesáti let, zasvětila stovky lidí a v posledních letech svého života, mezi lety 1970-1980, vychovala 22 mistrů, žen i mužů. Zemřela v roce 1980.
Zachování Reiki je v dnešním světě a v této době velmi důležité. Reiki je láska a v této době planetární krize potřebujeme veškerou lásku, jíž se nám může dostat.